Lednice

LEDNICE

Dnešní vzhled Lednici vtiskla přestavba v letech 1846 až 1858, kdy byl zámek nově upraven v tehdy moderním novogotickém slohu. Tehdejší držitel Lednice Alois Josef II. z Lichtenštejna (1796-1858), pověřuje v roce 1845 vídeňského architekta Jiřího Wingelmüllera přestavbou svého zdejšího letního sídla v "novém gotizujícím slohu". Po časné smrti projektanta Wingelmüllera dokončuje dílo jeho asistent architekt Jan Heidrich, zcela v duchu svého učitele. První historická zpráva o této lokalitě pochází až z r. 1222. Již tehdy zde patrně stála gotická tvrz s dvorcem, kterou r.1249 český král Václav I. propůjčil rakouskému šlechtici Sigfridu Sirotkovi. Koncem 13. století se držiteli celé Lednice a nedalekého Mikulova stali Lichtenštejni, původem ze Štýrska, kteří postupně získali pozemkový majetek na obou stranách moravsko rakouské hranice. Majiteli Lednice se stali v roce 1322. Již v 16.století patrně Hartmann II. z Lichtenštejna, nechal zbořit zdejší středověkou vodní tvrz a nahradil ji renesančním zámkem. Na sklonku 17.století byla i tato stavba zbořena a vybudováno zde barokní sídlo s rozlehlou architektonicky řešenou zahradou a monumentální jízdárnou, podle návrhu Jana Bernarda Fischera z Erlachu, která se jen v málo pozměněné podobě uchovala dodnes. Po polovině 18. stol. byl zámek opět upravován stavebně a roku 1815 byly odstraněny jeho přední trakty, které byly součástí barokního zámku. Dnešní vzhled pochází tedy z let 1846-1858, kdy současně s přebudováním vnější stavby byly representační sály vybaveny vyřezávanými stropy, dřevěným obložením stěn a vybraným mibiliář.

(použito z www.pamatky.com)