Z historie obce

Nejstarší písemné doklady o existenci obce Trnová pocházejí z konce 12.století.

VÝŇATKY Z „DĚJIN POLITICKÉHO OKRESU KRALOVICKÉHO" OD VÁCLAVA KOČKY
SOUDNÍ OKRES MANĚTÍNSKÝ - STATEK KRAŠOVICKÝ
(KRAŠOVICE, BUČÍ, TRNOVÁ, JEŽLOVÝ a VÍSKY)

STATEK KRAŠOVICKÝ

1. TRNOVÁ

Nejstarší písemné doklady o existenci obce Trnová pocházejí z konce 12.století, kdy na listině Čéče z Železnice (něm. Isenberka) z roku 1181 je uveden jako svědek Ludvík z Trnové. Název obce měl tehdy podobu Trinova. Brzy poté nabyl Trnové velmož blahoslavený Hroznata, zakladatel významného západočeského rodu Hroznatovců. Roku 1197 se Hroznata vydává na cestu do Jeruzaléma. Jsa bezdětek odevzdal klášteru premonstrátů v Teplé na tři roky do správy obce Hunčice, Krukanice a Trnovou (zde uveden název Thirnow).
Otázka dalšího vlastníka obce, zvláště ve 13.století, je značně problematická. V Ottově slovníku je uvedeno, že ves původně patřila klášteru tepelskému, naproti tomu V.Kočka píše, že Hroznata sám sice po návratu z Jeruzaléma přijal klášterní řeholi v Teplé, kde se stal proboštem, ale Trnová zůstala v rodě Hroznatovců. Zmiňuje se o Jetřichovi, který se píše od roku 1319 z Gutštejna, o jeho synovi Sezamovi a jeho synech Janu, Jetřichovi a Půtovi, kteří drželi mnohé statky v okolí. Posledně jmenovanému, který vlastnil Gutštejn, Trnová již r.1379 skutečně patřila. V té době je uváděn název Trnowa. Je tedy pravděpodobné, že vlastníkem vsi byl od počátku 13.století tepelský klášter a teprve v pozdější době, určitě však před rokem 1379, ji získal rod Hroznatovců, a to větev pánů z Gutštejna.
Roku 1409 získal Trnovou společně se Všeruby a samotným Gutštejnem Jetřich, který zemřel v roce 1418. Trnová pak byla polovičním dílem rozdělena mezi jeho syny Jana a Burjana. Burjan získal roku 1428 také Bělou, k níž také polovici Trnové držel. Jan zdědil Gutštejn a svoji polovinu Trnové brzy prodal Břeňkovi z Frumštejna. Rozdělení Trnové pak trvalo až do 2.poloviny 16.století.
Na počátku husitských válek , v roce 1419, byla obec stejně jako okolní tvrz Tlucná, Loza a Ježlový vypálena husitskými vojsky Jana Žižky. Po skončení válek zůstala pustá ves Trnová, též uváděn název Trnovsko, jehož koncovka "-sko" svědčí o tom, že se skutečně jedná o pustinu, v držení Jetřicha, syny již zmíněného Břeňka z Frumštejna. Z hlediska majetkových poměrů není tato formulace zcela přesná, jelikož se pravděpodobně jednalo pouze o držbu jedné poloviny obce, a to té, která v roce 1418 připadala Janovi z Gutštejna. Druhá část obce nejspíše zůstala při Bělé. Toto je možné doložit záznamem z kaceřovského urbáře z roku 1558, kde je zmínka o vsi Trnové a Starém Trnovsku. Usuzuje se, že když získal roku 1555 Markvart Šebestián Bělou, díl Trnovska osadil, zatímco díl Všerubský zůstal zatím pustý. Markvart Šebestián z Bělé totiž nemohl osadit druhý díl Trnovska, jelikož patřil v té době Jiřímu Kokořovcovi z Kokořova, který jej zdědil po svém otci Petrovi z Kokořova. Ten jej v roce 1520 koupil od Jana z Gutštejna, který tento díl Trnovska zdědil po svých předcích Jiříkovi a Burjanovi mladším z Gutštejna, který jej získal po roce 1460 po smrti již zmíněného Jetřicha z Frumštejna. Markvart Šebestián však prodej z roku 1520 zpochybnil s tím, že Trnovsko náleželo k Bělé a tudíž nemohlo být prodáno. Spor byl vyřešen v roce 1561, kdy Kokořovec postoupil za 15 kop Trnovsko a ves pustou Ježlový k Bělskému panství. Tím byly obě části obce opět spojeny pod jednoho vlastníka.
Poněvadž v urbáři kaceřovském z roku 1558 čte se o vsi Trnové a Starém Trnovsku, jest na bíledni, že Šebestián Markvart nabyv roku 1555 Bělé, díl Trnovska hned osadil, kdežto díl prve všerubský zůstal dosud pustinou. Po té náleželo celé Trnovsko k hradu Bělé, který od roku 1562 držel Kryštof Markvart, jenž byl dlužen 500 kop. Vilémovi Robnhauptovi ze Suché, jemuž dluh ten pojistil na Krašovicích, Trnové a Ledcích, ale Kašpar Chotek maje také za Kryštofem Markvartem pohledávku, byl roku 1586 uveden v jeho dědiny Krašovice, ves celou Trnovou a tvrz pustou Ježlový.
Celé Bělské panství bylo Markvartům z Hrádku v roce 1623 zabaveno a prodáno Vilémovi z Vřesovic. Za třicetileté války pak bylo silně poničeno. Roku 1656 byla Trnová postoupena Evě Kokořovcové, která ji připojila ke Krašovicům, a celé panství pak prodala Antonínu Steinbachovi, rytíři z Kranichštejna. V roce 1656 bylo v Trnové 6 osedlých, 1 chalupník a 2 dvory pusté (Václav Zelenka, Vondra Künzl, Jíra Prantl, Jíra Mikuláš, Hanoušek Poc, spálený dvůr Hanělovský, pustý grunt Tomáše a chalupník myslivec Zelenka). Pode vsí byl mlýn o jednom kole.
Václav Zelenka platí 2 kopy 32 groše, 6 slepic, roboty ženné 12 dnů, orné 2 dny, vozí obilí a seno 4 dny. Vondra Künzl, Jíra Prantl, Jíra Mikuláš a Hanoušek Poc platí jako Zelenka. Ze spáleného dvora Hanělovského platí se totéž. Z pustého gruntu Tomáše, který přes 30 let pustý jest, platívalo se 2 kopy 16 grošů. Chalupník myslivec Zelenka s ženou robotuje 4 dny. Pode vsí Trnovany jest mlýn o jednom kole, dává se z něho ročně 24 strychy obilí vejmelného, za vykrmení 2 vepřů 12 kop. Do rybníka nade mlýnem sází se plodu 30 kop kaprů, do rybníčka ve vsi 6 kop, do rybníka Dolního 50 kop.
Po smrti Antonína Steinbacha se celého Krašovického panství ujal Jiří Karel Steinbach na Líšťanech. V té době bylo v Trnové 25 domů. Od roku 1799 bylo panství Líšťany spojené s Luhovem a jeho vlastníky se stali Dohalští z Dohalic. K tomuto panství náležely vsi Luhov, Třebobuz, Líšťany, Náklov, Bučí, Dohalice, Dolany, Hracholusky, Hunčice, Klenovice, Košetice, Krašovice, Lipno, Písek, Pňovany, Popovice, Radimovice, Rájov, Těchoděly, Trnová a Vísky. Rozloha panství byla 5 500 ha, z toho dominikálu 3 045 ha. Celé toto obrovské panství se však již od roku 1804 začalo rozpadat. Trnová zůstala součástí statku Krašovice. Podle Sommera měla 29 domů a 243 převážně českých obyvatel, ve Vískách bylo 7 domů - dvůr, ovčárna s obytným stavením, fořtovna, cihelna, vodní hamr a dva obytné domy.

2. KRAŠOVICE

Ve vsi byla již ve XIII. století tvrz, jejíž stopy s opevněním dosud jsou znatelné. Na ní v letech 1232 - 1252 seděl Jetřich, který také z Krašova se psal a na štítě měl 3 jelení rohy (viz Krašov I. 95).
Jetřich měl syny Jetřicha a Sezemu. Onen držel Krašovice (1269), tento Krašov a měl 4 syny, z nichž Sezema držel Vrtbu, Bušek Krašov, Racek Bělou a Jetřich Krašovice.
Na listině plaské z roku 1313 připomíná se Jetřich z Krašovic.
Sezema a Racek z Bělé, Bušek z Krašova a Jetřich z Krašovic, bratři, roku 1319 slíbili králi Janovi poslušenství a pomoc proti Vilémovi z Valdeka a jeho spojencům.
Od Jetřicha koupil Krašovice vladyka Ješek, který měl na štítě zlomenou střelu.
Ješek z Krašovic roku 1334 vyznal, že od konventu plaského koupil ves Choteč u Prahy, z níž do 5 let nebude nic platiti, aby mohl stavení i pole zlepšiti, následujících 7 let bude platiti ročně po 4, pak po 8 kopách.
Od Ješka koupil Krašovice Petr z Vrtby, který poprvé r. 1364 jako patron zdejšího kostela se jmenuje. Koku 1372 držel Krašovice Hynek Hanovec ze Švamberka, který koupiv Kokašice a Lomec (asi roku 1375), prodal Krašovice zase Petrovi z Vrtby, jenž v letech 1379 - 1390 odtud se psal. Jeho syn Sezema zemřel roku 1402, zanechav syna Sezemu, který roku 1405 daroval faráři krašovickému lán dědiny ve vsi Bučí. Roku 1406 držel Krašovice Petr z Nekmíře, ale brzy prodal je Artlebovi z Racova, který roku 1414 spolčil se s bratrem Janem z Racova a Janem z Újezda na Štířatech.
Artleb vstoupiv do služeb pánů Boršů z Oseká, s nimi na silnicích kupce přepadal a zboží královská plenil. Král Václav vyslal proti škůdcům podkomoří Jana z Lestkova, který Artleba a přes 30 škůdců zajav, dal je v Praze zvěsiti na šibenici. Zboží Artlebovo zabráno, ač manželka Kateřina měla na něm zajištěné věno deskami zemskými a král r. 1418 postoupil Krašovice Janovi ze Smilkova právem manským k Vyšehradu. Tento pro příchylnost k husitství zbaven byv roku 1419 úřadu svého, prodal hned Krašovice Jiřinkovi z Čívic, který roku 1420 se synem svým Janem měl od opata plaského zápis na vsi Březí a Mrtník. Jiřinek držel Krašovice ještě roku 1425, ale roku 1427 seděl tu panoše Dobeš ze Skomelna.
Za války husitské byla ves spálena a tvrz pobořena. Pustina dostala se Burjanovi z Gutštejna, který od r. 1427 na Bělé seděl. 240 let zůstaly Krašovice při hradě Bělé, který drželi páni z Gutštejna, od roku 1511 páni z Roupova. Roku 1555 koupil Bělou Šebestián Markvart z Hrádku, který byl dlužen 1000 kop Petrovi z Roupova, jež roku 1562 pojistil mu na Krašovice s podacím kostelním a mlýnem, vsi Bučí, Trnovou a Lozu.
Šebestianův syn Kryštof Markvart na Bělé byl dlužen 500 kop Vilémovi Robnhauptovi ze Suché, kterýžto dluh pojistil mu roku 1586 na vsech Krašovicích, Trnové a Ledcích.
Kryštofův syn Diviš Markvart z Hrádku pro účastenství v odboji roku 1623 propadl statek bělský, který prodán byl Vilémovi z Vřesovic, po jehož smrti roku 1640 dědil jej syn Jan Vikart, jemuž pro veliké dluhy byly roku 1656 Krašovice odhádány a půl vsi prodáno Evě Polyxeně z Kokořova, dceři někdy Anny Markvartové, která měla dlužní ceduli na 1500 kop. Druhá polovice vsi postoupena v dluhu paní Marii Chlumčanské.
K první polovici vsi náleželi 3 poddaní: Jan Rataj, platí úroku 3 kopy, 4 slepice, roboty ženné 10 dnů, orné 2 dny, vozí hnůj 2 dny, sklízí seno 2 dny, hrabe na polích 2 dny, vozí obilí a otavu 4 vozy. Jan Pohan, Jiří Zubr, sedí na krčmě výsadní, z níž platí 94 groše.
K druhé polovici náleželi rovněž 3 poddaní: Havel Král, jinak Hanzlík, Jiřík Říha a Vondra Prčan, jinak Fabian, pustina.
Ve vsi jest kostel a rybník, druhý rybník nade vsí.
Paní Marie Chlumčanská roku 1660 postoupila svůj díl Evě Polyxeně z Kokořova, která hned prodala vsi Krašovice, Trnovou s dvorem pustým, Bučí s 2 celoláníky a 2 pololáníky a chalupy v Ledcích Antonínu rytíři Šteinbachovi z Kranichštejna za 7616 zlatých rýnských.
Po smrti Antonínově roku 1678 ujal Krašovice Jiří Karel Šteinbach na Líšťanech, který r. 1680 prodal statek krašovický i Líšťany Beneši Františkovi Šteinbachovi. Tento umíraje roku 1704 postoupil oba statky synovi Karlu Maxmilianu Vilímovi, který byl roku 1715 povýšen do stavu svobodných pánů a roku 1727 prodal oba statky Juliu Xaverovi Hamiltonovi na Suchých Krutech, po něm držel je syn Mikuláš (1759) a od roku 1766 Antonín Hamilton, který prodal je roku 1771 Josefu Maxmiliánovi ze Vchynic na Sloupu, jehož syn Filip prodal zase Marii Anně Širntinkárové, rozené z Haugvic, která roku 1799 prodala je Václavu Bořkovi Dohalskému z Dohalic na Stankově. Roku 1804 koupil Krašovice Josef Ráb, po něm držel je syn Antonín, od roku 1882 Isidor Schmidl a od roku 1895 Maxmilian Schmidl.

Kostel sv. Jiljí
byl již roku 1364 farním. Postavil jej Petr z Vrtby. Kostel spojen byl můstkem s blízkou tvrzí.
Sezema z Vrtby roku 1405 daroval zdejšímu faráři lán dědiny ve vsi Bučí, aby v týdnu sloužil zádušní mši za rodinu pánů z Vrtby a osvobodil ho od staré povinnosti sloužiti do roka jednu mši na hradě Vrtbě.
Farář Mikuláš pronajal roku 1404 všecky farní užitky na 3 léta klerikovi Janovi z Úterého za roční plat 5 kop. Za války husitské byl kostel pobořen a fara zanikla. Páni z Roupova v letech 1512 - 1520 dali kostel opraviti. Duchovní správu nějaký čas obstarávali řeholníci z Plas.
Za války třicetileté byl kostel zase pobořen a přidělen k faře bělské jako filiální.
Farář bělský Norbert Hecht vyznal roku 1743, že ke kostelu krašovickému náleží 45 strychů polí, luk na 7 vozů sena, lesa 60 strychů a 71 železná kráva.
Nákladem náboženského fondu byl kostel v letech 1778 - 1785 od základu nově vystavěn, roku 1786 zřízena v Krašovicích lokálie, která roku 1854 byla povýšena na faru.

3. BUČÍ

Ve vsi byl dvůr se sídlem vladyčím, na němž v letech 1240 - 1248 seděl Harant, který měl na štítě i za klénot rohy. Harant měl syny Miloslava, Saně a Ruperta, kteří roku 1269 na listině plaské jako svědci se připomínají. Miloslav a Saně zůstali na Bučí, Rupert usadil se na Žilově, kdež jeho potomci ještě na konci XV. století se připomínají. Roku 1283 jmenuje se Miloslav z Bučí se syny Harantem a Miloslavem. Tento žil ještě roku 1293.
Kolem roku 1381 dostalo se Bučí k Vlkošovu, ale lán dědiny náležel ke Krašovicům. Jan z Vetlé návodem Půty, Vaňka a Purkarta, vladyk z Vlkošova, vpadl na zboží pánů z Herštejna, je plenil a platy vybíral. Jan z Herštejna prokázav na 400 hřiven škody, byl roku 1413 uveden v dědiny vladyk z Vlkošova, totiž ve Vlkošov, Čestětín, Zbraslav, Zruč a Bučí. Roku 1419 odhádány tytéž dědiny ve 1200 hřivnách a postoupeny k pravému dědictví Janovi z Herštejna.
Tento zemřel kolem roku 1435, zanechav syny Arnošta, Viléma a Půtu, kteří společně jmenované vsi drželi. Arnošt prodal roku 1455 své právo na dědinách v Bučí Janovi a Mikuláši, bratřím z Gutštejna na Trpistech za 50 kop. Když bratr Vilém kladl odpor proti tomuto trhu, an jemu třetí díl náležel, nalezli páni roku 1456 za právo, aby Calta z Kamenné Hory vrátil Arnoštovi úroky, které pobral a má-li jaké nároky, aby na Arnošta právem hleděl.
Přes 100 let zůstalo Bučí při Trpistech. Mikuláš z Gutštejna byl správcem města Prachatic, Jan zůstal na Trpistech do roku 1460. Po něm seděl tu do roku 1489 synovec Jan, pak Kryštof, který pro výtržnosti a násilí musil je roku 1510 vydati králi Vladislavovi, od něhož roku 1513 nabyl jich Linhart Markvart z Hrádku, jehož syn Jiřík prodal je roku 1556 Šebestiánovi Markvartovi na Nekmíři a Bělé.
100 let náleželo Bučí k hradu Bělé.
Šebestianův syn Kryštof Markvart byl dlužen 300 kop Kateřině Chotkové, kterýžto dluh roku 1590 pojistil jí na Bělou, Lozu, Bučí a mlýn Košíkovský pod Touškovem.
Roku 1622 byla Bělá prodána Vilémovi z Vřesovic, po jehož smrti roku 1640 držel ji syn Jan Vikart, který špatně hospodařil, proto po jeho smrti roku 1656 bylo panství odhádáno a prodáno.
Té doby bylo v Bučí 6 osedlých, kteří drželi po 26 stryších polí a 2 pusté chalupy: Jan Hájek platí 62 groše, 4 slepice, 1 husu, 3 strychy ječmene, strych ovsa, robotuje 18 dnů.
Pastuší chalupa, z které vycházejí 4 dny roboty. Tento díl byl postoupen Janu Vilémovi Kyšperskému z Vřesovic na Bělé a zůstal při panství bělském do roku 1848.
Jan Koubek platí 60 grošů, 4 slepice, 1 husu, 4 strychy ječmene, strych ovsa, roboty ženné 4 dny, orné 2 dny, vozí hnůj 2 dny, seká trávu 4 dny, hrabe a suší seno 2 dny, vozí obilí 4 vozy. Adam Tkadlec a Martin Vaniček platí jako Koubek. Tento díl postoupen Alši Ferdinandovi z Mitrovic, který roku 1663 prodal jej Karlu Maxmiliánovi Lažanskému na Manětíně a zůstal při panství manětínském do roku 1848.
Adam Válek platí 60 grošů, 4 slepice, 1 husu, 3 strychy ječmene, strych ovsa, roboty ženné 4 dny, orné 2 dny, vozí hnůj 2 dny, seká trávu 4 dny, hrabe a suší seno 2 dny, vozí obilí 4 vozy. Tomáš Žemlička platí jako Válek, Jiří Kovář a Adam Rataj jsou chalupníci, platí společně jako Válek. Tento díl prodán Johance Marii Obytecké, vdané Chlumčanské, která roku 1660 prodala jej společně s Krašovicemi Evě Polyxeně z Kokořova.
Další dějiny viz Krašovice.
V první polovici XVI. století žili Albrecht a Ctibor, vladykové z Bučí. Ctibor z Bučí byl v letech 1510-1537 důchodním a roku 1538 hejtmanem na Rabštejně. Není zcela jisté, pocházeli-li z našeho Bučí aneb ze vsi Buče u Čihané.

4. JEŽLOVÝ A VÍSKY

Na místě nové osady Vísek stála někdy ves a tvrz Ježlový. Tato náležela ode dávna ke Krašovicům, které v letech 1232 - 1252 držel Jetřich z rodu Hroznatovců.
Jeho syny byli Jetřich a Sezema. Onen připomíná se od roku 1263 a poněvadž od roku 1319 z Gutštejna se psal, zdá se, že byl zakladatelem hradu Gutštejna.
Jeho syn Sezema sedel na Gutštejně a měl syny Jana, Jetřicha a Půtu. Tento zůstal na Gutštejně a držel Trnovou, Jetřich usadil se na Trpistech, k nimž držel Ježlový.
V letech 1372, 1376 a 1380 podávali společně kněze do Libyně. Jetřich podávaje roku 1386 sám kněze do Libyně, psal se seděním na Ježlovém (in Jezewi). Bylo tedy v Ježlovém opevněné sídlo, tvrz.
Roku 1390 vzešel spor mezi klášterem plaským a Jetřichem z Gutštejna na Ježlovém (de Jezwowa) o pohraniční les zvaný Porostlý. Jetřich dal opatu Jakubovi směnou les Postoupil a opat vzdal právo své na Porostlý Jetřichovi. Tento zemřel roku 1418, zanechav syny Burjana a Jana. Onen držel Gutštejn a Rabštein, Jan vzal za svůj díl Všeruby, společně drželi hrad Bělou, k němuž Ježlový a Trnovou připojili. Za vpádu Žižkova do této krajiny r. 1419 byly ves s tvrzí Ježlový a Trnová rozmeteny docela (viz. Trnová). Po Janově smrti roku 1453 rozdělili se synové Linhart a Burjan o dědiny otcovské. Linhart usadil se na Klenovém, Burjan zůstal na Všerubech, které roku 1494 dědili synové Kryštof, Volf, Jetřich, Jan a Jiří. Když r. 1509 prodali Bělou, Jiří zůstal na Všerubech, k nimž také pustiny Ježlový a Trnovou si vlastnil.
O jeho neshodě s králem Vladislavem a odchodu ze země psali jsme při Trnové.
Jiříkův syn Jan roku 1520 prodal panství všerubské s pustinami Ježlovým, Trnovskem a Otročkovicemi Petrovi z Kokořova, jehož syn Jiřík dal si roku 1559 obnoviti zápis. Ale Šebestián Markvart z Hrádku, od roku 1526 pán na Nekmíři a od r. 1555 na Bělé, kladl odpor tomuto zápisu, domnívaje se, že pustiny Ježlový s Trnovskem náležejí k hradu Bělé.
Roku 1561 porovnal se Kokořovec s Šebestiánem Markvartem a pustá ves Ježlový s dvory spálenými a s Trnovskem postoupena v 15 kopách k hradu Bělé.
V urbáři panství kaceřovského z roku 1558 čte se, že v hájemství rychtáře ze vsi Obory jest les Dubová hora a ten se začíná u Ježlovské louky. Komu pustina náležela, té doby nevědělo se.
Po Šebestiánovi držel Bělou Kryštof Markvart, který byl dlužen 450 kop Kašparu Chotkovi, proto tento byl roku 1586 uveden v dědiny Kryštofovy, totiž vsi Krašovice, Trnovou a tvrz pustou Jažlový i vše, co někdy k té tvrzi náleželo.
Panství bělské bylo roku 1623 Markvartům zabaveno a prodáno Vilémovi z Vřesovic. jehož syn Jan Pikart musil pro veliké dluhy mnoho vesnic prodati. Roku 1656 byla ves Trnová odhádána a díl postoupen paní Johanně Chlumčanské rozené Obytecké. K tomuto dílu přidáno dle nového lizování 4 a tři čtvrti lánu a 36 provazců lesa v Jažlovém, louka slově na Vískové a chobot u Trnové pode mlýnem krašovickým.
1762 provazců lesa v Jažlovém, který Vísková jmenovati se bude, postoupeno paní Evě Kokořovcové ke Krašovicům.
Paní Chlumčanská postoupila roku 1660 svůj díl Trnové Evě Kokořovcové. Tím dostala se celá pustina Ježlový, jinak Víska zvaná, ke Krašovicům.
Paní Kokořovcová prodala hned Krašovice, Bučí a Trnovou Antonínu Šteinbachovi rytíři z Kranichštejna, jehož dědic František Steinbach v letech 1680 - 1690 dal vykáceti mnoho lesů na Ježlovém a na novině postavil dvůr poplužní, kravín, ovčín a myslivnu. Nové osádce dáno jméno Vísky.
Roku 1713 náleželo ke dvoru Vískám 254 strychy polí, luk na 33 vozy sena, 14 vozů otavy a 271 strych lesa. Farář bělský dostával z ovčína víseckého 1 jehně.
Josef Ráb koupiv roku 1804 alodiální statek krušovický, při dvoře Vískách postavil si sídlo, zámeček.
Prvotní jméno Ježlový upadlo docela v nepaměť. Palacký i Sedláček marně hledali Ježlový u Všerub.