Jak přišla „Kostka“ na svět aneb jak jsme si před lety v Trnové stavěli hospodu

Bylo po trnovské pouti, bylo dopoledne, bylo pondělí 1. července 2024…

U trnovské „Kostky“ se ozval skřípavý zvuk. Mohutné kovové zuby bouracího bagru se zakously do jejího zdiva. Jak v nenasytné tlamě pravěkých dinosaurů začala obecní budova bývalého pohostinství Jednota mizet před očima…

Životní příběh „Kostky“ se uzavřel, aby otevřel místo pro rodící se nový příběh budoucího trnovského kulturního domu…

Než zanedlouho dojde k naplnění tužeb a přání předchozích trnovských generací po důstojném společensko-kulturním zařízení, pojďme se slovem i obrazem vydat o půl století zpátky do doby, kdy se „Kostka“ rodila k životu. My dříve narození si osvěžíme paměť, vy mladí se seznámíte s částí nedávné historie.     

Po roce 1945, v tzv. období socializace vesnice, pokračovaly v naší obci zavedené předválečné aktivity bohatého společenského, kulturního a sportovního života.  V Trnové, v které žilo v té době 800-900 obyvatel, aktivně pracovala řada politických, společenských, kulturních, sportovních a zájmových organizací sdružených v tehdejší Národní frontě.

ZO KSČ, ČSM, SSM, SČSP, ČSČK, ČSŽ, Osvětová beseda, Tělovýchovná jednota Sokol, ČSPO, Myslivecké sdružení zde pořádaly své schůze, taneční zábavy, plesy, ochotnická divadelní představení, tělovýchovné akademie, oslavy, přednášky, besedy, kurzy, v provozu bylo místní kino a knihovna.

Veškerá tato činnost se tehdy odehrávala ve dvou místních pohostinstvích Jednoty: „U Hokrů“ a „U Kozů“.  Jejich tehdejší prostory nenaplňovaly představy a odpovídající dobové požadavky na důstojné společenské, kulturní i sociálně hygienické prostředí.

Již od počátku 60. let proto vedení obce i samotní občané usilovali o zlepšení stávajících materiálních podmínek pro organizaci společenského a kulturního života, a to výstavbou místního kulturního domu.

K zahájení výstavby kulturního domu bylo poměrně blízko v roce 1969, kdy došlo ke shodě o výstavbě “kulturáku“ mezi zainteresovanými orgány (MNV, SD Jednota, odborem výstavby ONV, okresní vodohospodářskou správou) i ve výběru lokality. Žel, pro nedostatek potřebných finančních prostředků byla realizace odložena.

Snahy o odsouhlasení a přidělení státních finančních prostředků pokračovaly podáním žádosti nadřízeným orgánům státní správy v létě 1975.

V únoru 1976 byla JZD, (vlastníku vyvlastněné zahrady usedlosti čp. 1 manželů Teskových), předána žádost o převodu pozemku do vlastnictví čsl. státu pro potřeby výstavby kulturního a pohostinského zařízení budovaném Místním národním výborem v Trnové.

Po projednání žádosti z roku 1975 bylo v odpovědi uvedeno, že pro přílišnou celostátní investiční rozestavěnost nelze stavbu Kulturního domu v Trnové do Okresního volebního plánu pro rok 1976 zařadit, v úvahu přichází až zařazení do Volebního programu Národní fronty pro následující volební období.

Navíc, k rozhořčení obce, byla odsouhlasena stavba v omezeném rozsahu projekčního záměru, a sice jen výstavba pohostinství bez společenského sálu. Bylo sděleno, že pro jeho výstavbu nemá stát v dané době potřebné prostředky.

Vidina zamýšleného plnohodnotného kulturního stánku se začala rozplývat…

Obec byla postavena před dilema: stavět jen pohostinství - anebo nestavět vůbec?

Mezi občany i ve vedení obce převážil názor vybudovat tedy zatím pouze pohostinství a žít v naději, že sál a další prostory dle projektu by mohly být někdy v budoucnu přistavěny.

Původně plánovaný termín, zahájení výstavby v roce 1977, byl však, z důvodu vzniklé situace vyžadující si přepracování projektové dokumentace, odložen na rok 1978.

Na jaře 1978 byla ale obec vyrozuměna, že ONV Plzeň-sever nemá pro investiční „akce Z“ daného roku dostatečný finanční limit. A tak termín zahájení byl z tohoto důvodu znovu odložen na rok 1979.

V tomto roce byly stavební práce konečně zahájeny. Bylo domluveno, že během tří let by mělo být vybudováno dílo v hodnotě přes 3.000.000 korun s investiční úhradou plné hodnoty pohostinské části budovy SD Jednota v Plasích, a že náklady na výstavbu budou sníženy o hodnotu díla vytvořenou neplacenou brigádnickou prací občanů v tzv. akci Z.

V závěru finančního roku 1979 bylo konstatováno, že původní záměr prostavět v daném roce 400 tis. korun se nezdařil, neboť stavební práce musely být z důvodu zjištěné nestability podloží, (silná vrstva potočních naplavenin neumožňovala pevné založení stavby), pozastaveny.

Pro další pokračování stavby bylo uloženo vytvoření betonové pilotáže. K danému úkolu byla zadána zakázka firmě Geoindustria Stříbro, která pro zahájené neodkladné zakázky prováděla osazení 51 pilotů až od poloviny března do konce srpna 1980.

Následně od září 1980 po čtyři roky žila obec výstavbou nového pohostinství…

Na směnách Národní fronty nastupovaly desítky brigádníků od zhotovování základového bednění, svařování základové výstuže a betonáže základů přes práce na obvodovém a vnitřním zdivu, stropů, podlah, osazování oken, dveří, elektro a vodoinstalacích až po finální práce na interiérech pohostinství a suterénního salónku včetně zázemí a toalet.

Průběh výstavby byl doprovázen potížemi s nákupem stavebního materiálu, zejména řeziva a armovacích prvků, dopravou materiálu i zajišťováním pohonných hm

Rozsáhlé stavební dílo v hodnotě 2.012.000 korun, s 32.000 odpracovanými brigádnickými hodinami zdarma, bylo přestřižením pásky za účasti předsedy ONV Plzeň-sever Václava Sinkuleho, místopředsedy ONV Josefa Kozy a početného množství občanů předáno do užívání  31. srpna 1984.

Předseda ONV ocenil a poděkoval za práci všem, kteří se na výstavbě podíleli. Nejaktivnějším brigádníkům se pak v průběhu slavnostního otevření dostalo četných uznání a ocenění.

V družné zábavě při dobrém pohoštění a hudbě „Trnovské sedmy“ setrvali účastníci slavnostního otevření nového pohostinství do pozdních nočních hodin.

Končící pátek 31. srpna 1984 se tak zařadil mezi jeden ze slavnostních dnů historie naší obce…

Ladislav Čása, kronikář obce Trnová                                                                               červenec 2024

Prameny:

Kronika obce Trnová

Osobní vzpomínky pamětníků

Zvláštní poděkování za poskytnutí fotografií patří p. Václavu Langovi